Pavel Poulíček: pracujeme i na příjezdu Tigera Woodse

Jan Bělohubý

My dva nemůžeme začít jinak - jak ses ke golfu, jež je dnes i tvou profesí, vlastně dostal?

Ke golfu jsem se dostal v srpnu v roce 1997, díky mé tehdejší hlavní profesi. Ostatně myslím, že tehdy jsme se seznámili s golfem i spolu i my dva… Měl jsem tu čest moderovat závěrečný den turnaje Czech Open v rámci série European Tour na Karlštejně. O golfu jsem měl povrchní znalosti, co bylo nutné, ale v životě by mě nenapadlo, že to bude sport, který ovlivní můj další život a stane se mým zaměstnáním. V průběhu dne probíhal program pro diváky a hosty, zapojil jsem se do takzvané akademie, kterou vedl profesionál Honza Juhaniak. Půjčil mi hole, řezal jsem do míčků celé odpoledne a hned na příští týden jsem si objednal trénink.  Pak už to šlo rychle. Na golfu jsem byl pořád. Po více než 20 letech jsem dnes u golfu vlastně 24 hodin jako výkonný ředitel společnosti Relmost, která chystá už sedmý ročník D+D REAL Czech Masters v Albatross Golf Resortu u Prahy. Je to turnaj, který patří právě do téže nejvyšší série European Tour. Takže kruh se uzavřel! Společnost Relmost, jejímž majitelem je Petr Dědek, pořádá v Česku kromě Czech Masters další dva turnaje série Challenge Tour, to je stupeň pod European Tour. Organizujeme také největší turnaj na Slovensku pod názvem Slovakia Challenge. Všechno jsou to turnaje profesionálů, čili se hraje o takzvané prize money. Jsou to ryze sportovní akce. Ostatně i vaše Naše Praha je mediálním partnerem asi. V ní se hraje o 1 milion eur. Letos přišlo na Albatross během čtyř dnů 32.047 diváků.

Takovou velkou akcí podporujete i turistiku…

Jak s oblibou říkám, když vysvětluji, kam bych zařadil Czech Masters, je to jako velmi dobře obsazený turnaj ATP v tenise nebo jako závod světového poháru. Ano, tím podporujeme i turistiku - žel opakovaně narážíme na magistrátu na to, že vlastně turistiku není nutné propagovat, protože turistů je v Praze dost. Promiňte, ale co je to za blábol? Pořád je nutné bojovat o každého turistu, zákazníka a mít co nejpestřejší skladbu turistů. Kromě turnajů pod společnosti skupiny Petra Dědka spadá také televize Golf Channel, která vysílá v Česku a na Slovensku přes 11 let. Tam mám na starosti program a provoz. Jsme exkluzivní vysílatelé veškerých golfových přenosů, s českým komentářem a českým obsahem. Relmost přímo podporuje hned i několik hráčů, patří k nim Stanislav Matuš, letos nejlepší Čech na Challenge Tour, Filip Mrůzek a další. Samozřejmě můj velký obdiv patří Kláře Spilkové, která je výkladní skříní českého golfu na nejvyšší americké sérii. Když jsme u jmen: každoročně náš srpnový turnaj zahajujeme golfovou exhibicí hlavních hvězd na Vltavě. V uplynulých 6 letech turnaj hrály ikony jako Ernie Els, John Daly, Lee Westwood. A jelikož se již nadechuješ k jisté otázce, řeknu ti to rovnou. Ano, co se týká Tigera Woodse v Česku, pracujeme na tom, ale bude to ještě chvilku trvat.

Odhaduji, že asi nebude moc sportů, které by se ti nelíbily, ale poznamenal tě golf tedy zásadně?

Osudové bylo na začátku úplně všechno. Vztah s golfem a European Tour byly naprosto určující. Před těmi 22 lety bylo v Česku pár hřišť a golfový boom teprve za dveřmi. Stal jsem se členem klubu v Motole, bez členství tenkrát nešlo hrát turnaje, navíc v Motole dávali velké slevy studentům. Mně bylo 22 a studoval jsem na fakultě žurnalistiky, tak jsem toho využil. Ale pro turnaje jsem si oblíbil dvě hřiště – jmenovaný Karlštejn a Mariánské Lázně. Mariánky jsou pro mě srdcovka pořád pro svou starobylost, prostředí, atmosféru, tradici. Od té doby vyrostly desítky nových areálů po celé republice a hodně se změnilo. Pro mě je golf ve srovnání se začátky na konci 90. let a teď vlastně masový sport. Když bych měl říct, které hřiště aktuálně považuji za top, bude to právě Albatross. Je to komplexní hřiště ve špičkové kvalitě na světové úrovni a mě k němu pojí hlavní turnaj, který tam pořádáme.

Co ti vlastně dává „snobský“ golf? Co jiné sporty? Tráví se sportovním tátou vaše rodinné aktivity i dcera?

Golf je sport na celý život. Někdo může říct drahý, snobský, a že to vlastně není žádný sport. Vyjmenoval bych spoustu předsudků a mýtů spojených s golfem. Co se týká nákladů, lyžování je určitě dražší. Golf hraje čím dál více mladších lidí, jak ukazují statistiky České golfové federace. Rozhodně to není zábava na procházce. Musí se to prostě zkusit, jako se to přihodilo mně. Ale není to jediný sport. Odmalička se věnuji basketbalu. Ještě před revolucí jsem hrál v týmu Spartak Karlín Dukla. Byl to příšerný název, pak se z toho stala Čechie Karlín. Dva roky jsem hrál dorosteneckou ligu za Spartu a teď se chodím vypotit jednou za týden do pražské soutěže za Sokol Královské Vinohrady. K tomu sálový fotbal na Pankráci, to je tradice, kterou jsme založili s kolegy z Novy v roce 95 a držíme to každý týden ve stejný den, samozřejmě s významnou obměnou hráčů. Ale zakladatelské jádro zůstalo. Když tak bilancuju, tradiční jsou taky moje fotbaly od jara do podzimu za tým Amfory. Jak slyšíte, mám rád, když se věci moc nemění. To u mě platí v životě obecně. Nemám rád změny, potřebuji stabilitu a vyrovnanost. Ale abych nemluvil pořád jako nějaký pamětník, na to bude ještě čas. Mám radost, že i 6letá dcera je všestranná a právě aktivity spojené s rodinou, to je hlavní hobby.   

Rozumím, že jsi sportovně „obšancoval“ celou Prahu. Přidáš ještě své další lokality od dětství?

Jsem rodilý Pražák, na svět jsem přišel v podolské porodnici a do 18 let bydlel ve Vysočanech. Tenkrát to byla hodně zaprášená čtvrť. Dvě ulice za domem stálo ČKD (dneska O2 aréna a obchodní centrum Harfa), kousek od Rokytky kolem které byly skládky. Mezi nimi byl rybník, kam jsme s tátou v zimě chodili bruslit, fotbal jsem hrál na Pragovce, tehdy škvárové. Měli jsme tam tělocviky se základkou. Chodil jsem do jazykové školy, která se jmenovala Jožky Jabůrkové. Prostě pravěk z pohledu dnešní generace. Následoval gympl na Proseku v Litoměřické a po něm žurnalistika na Smetanově nábřeží. Sport byl odmalička součástí. Fandili jsme s tátou Bohemce, chodili na hokej do Holešovic na Spartu, kam jsme měli permanentku několik sezón. Stálá místa pár řad nad střídačkou Sparty. Tohle všechno dost zásadně určilo mojí touhu být sportovcům nablízku jako sportovní novinář.

Jak z pohledu Pražáka hodnotíš svá bydliště a co tě štve na okolí tvého posledního?

Z Vysočan jsem se osamostatnil a bydlel v domě na rohu Drtinky a Holečkovy na Smíchově. Měl jsem všechno kousek, do školy, do práce, za zábavou. Pak bylo stěhování na pár let na Velkou Ohradu, pak aetapa v Ďáblicích a posledních 12 let žiju na starém Barrandově, což jsou vlastně katastrálně Hlubočepy. Je to úžasné místo v těsné blízkosti centra a s přírodou za domem. I když o té blízkosti do centra poslední měsíce pochybuju, protože co způsobila oprava asi 200 metrového úseku při sjezdu k Barrandovskému mostu, to je katastrofa. Neumím pochopit, že opravy na takto exponovaných místech nemají „expresní“ režim. Současný stav dopravy v návaznosti na nepochopitelnou nekoordinaci oprav dělají z města jedno parkoviště. Do toho byla jednosměrná uzavírka úseku mezi Smíchovským nádražím a lihovarem na Smíchově, takže auta si hledala cestu přes údolí Hlubočep nebo jezdila v protisměru od nás dolů. Totální amatérismus, ale hlavně nezájem vyřešit věci rychle. Když odbočím k opravám silnic obecně. Ptal jsem se jednoho experta přes silniční stavby, proč jsou v některých opravovaných úsecích cedule „technologická přestávka“. Odpověděl mi, že vlastně mimo jiné proto, aby se oddálilo dokončení stavby! Vše je o způsobu vypsání zakázky. Musíte dodržet termín, ale nemusíte spěchat, abyste opravu dokončili dřív. Pokud je tohle skutečnost, nemám slov.  

Vraťme se k Praze rok po volbách: kdybys byl primátorem ty a teď, co bys změnil, nejlépe okamžitě?

Ted hned bych zrychlil výstavbu nebo rekonstrukci všech dopravních cest. Jak jsem výše popsal. Skoro půl roku jezdím kvůli 200 metrům o 40 minut déle z Barandova na Smíchov. Každé ráno! Zrevidoval bych a podíval se na to, proč je Praha jedno velké staveniště. Neprospívá to ekologii.  Nepřispívá to náladě obyvatelů. Dopravní situace u nás v rodině ovlivňuje i to, kam dát dceru na kroužky, abychom tam měli vůbec šanci dojet. Jsou to hodiny v kolonách.  Obecně, zkoordinovat stavby a začít myslet na lidi. Někde jsem četl, že se chystá nový most přes Vltavu někde v Podolí? To je dobře, ale proč má být jen pro pěší a cyklisty? Co třeba myslet na to, že když se bude jednou opravovat Barranďák, Praha zkolabuje. Tak proč by ten nový most nemohl být dimenzovaný i na automobilovou dopravu, která by se na něm otvírala vždy, když v Praze nastane dopravní kolaps z důvodu oprav a rekonstrukcí. Proč se takhle nemyslí? Ano, bude to dražší, ale bude to logická investice do budoucnosti.

A poslední, v podstatě nejnutnější otázka - co se ti v Praze líbí?

Až na uvedené výhrady, jsem tu naprosto spokojený.

Medailon:

• Pavel Poulíček
• 23. 9. 1974, výška 198 cm
• žurnalistika, fakulta sociálních věd UK
• ředitel firmy organizující Czech Masters a televize Golf Channel, bývalý novinář, moderátor, mediální konzultant
• ženatý, dcera Sofie 6 let