Iva Tajovská pracuje řadu
let ve státní správě, mimo to ovšem vystudovala i obor sociální práce a dlouhou
dobu působí i v humanitární organizaci. Právě odtud vesměs čerpá náměty pro své
prózy - dojemné, laskavé a současně syrové příběhy lidí, za jejichž nenápadným
a navenek nezajímavým životem se skrývají opravdová dramata.
Ve své již páté knize autorka vypráví příběh o zneužití lidské důvěry a lásky,
o tom, co znamená setkání s někým, kdo bezskrupulózně a cíleně využívá citů
toho druhého k vlastnímu obohacení.