Dnes má mnoho dospělých imunitní systém poškozený a při každé příležitosti jsou nemocní. Čím to je?
Poruchy imunitního systému ve smyslu oslabení (tzv. imunodeficience) mohou být vrozené nebo získané. Ty vrozené jsou naštěstí vzácné a jsou velmi špatně léčitelné. Naprostou většinu snížení imunity tvoří poruchy získané. Zde se jedná buď přímo o onemocnění imunitního systému (např. nákaza HIV) nebo o nepřímý vliv jiných onemocnění (nádory, cukrovka, poruchy výživy, stres atd.). Určitý vliv může mít i prostředí, ve kterém se jedinec pohybuje.
Pokud mě skolí každý bacil, či vir, co můžu udělat proto, abych nebyl tolik náchylný k nemocem?
Každé onemocnění vede v určité fázi k oslabení imunitního systému a tím k většímu riziku „dalšího“ nakažení či zhoršení stavu. Typickým příkladem je situace, kdy na relativně banální virovou infekci „nasedne“ mnohem vážnější, tzv. bakteriální superinfekce. Zabránit tomu můžeme nejlépe tím, že se nesnažíme nemoci přechodit, ale naopak zodpovědně vyléčit. Často 1-2 dny v klidu zabrání 14denní pracovní neschopnosti. To dnes ví i rozumní zaměstnavatelé.
Lze obnovit činnost imunitní systém, když je nefunkční?
Vrozené poruchy imunity jsou těžko léčitelné. Neumíme totiž odstranit základní problém, takže prakticky jen zmírňujeme následky. Naopak u získaných poruch imunity už dokážeme poměrně hodně. Paradoxně ale největší úspěchy mají ta nejjednodušší a nejlevnější opatření (dobrá strava, dostatek spánku, pečlivá kompenzace glykémií u diabetiků, prevence přenosu sexuálně přenosných nemocí atd.). Až na druhém místě je léčba různými preparáty. Bohužel většina lidí si raději vezme 2x denně multivitamin či od lékaře žádá předepsat antibiotika, místo aby se pořádně najedla, pravidelně sportovala a pořádně se vyspala.
Doporučíte něco, jak podporovat imunitní systém u dětí?
Děti se postupně během života setkávají s různými antigeny (škodlivinami), ale na většinu z nich dokáže jejich tělo přirozeně zareagovat a bránit se. Samozřejmě se bavíme o dobře živeném dítěti se zdravým životním stylem. Nejhorší, co může rodič pro své dítě v tomto ohledu udělat je to, když z něj vychovává „skleníkové“ dítě. Jiná je samozřejmě situace u dětí s vrozenými imunodeficity.
Mamince se uzdraví dítě v nemocnici, ale po příchodu do školky je opět nemocné. Co radíte?
Maminka musí být trpělivá, protože se nejedná o nic neobvyklého. Nejčastějšími původci těchto školkových onemocnění jsou různé respiračí viry, na které se naše tělo po setkání s nimi naučí reagovat. Až do nástupu do školky se ale dítě potkává většinou s úzkou skupinou lidí (rodina) a laicky řečeno si „zvykne“ pouze na jejich virovou výbavu. Po nástupu do školky se najednou potká s velkým novým kolektivem, každý si tam přinese tu svoji „výbavu“ z domova a většinou si ji navzájem předávají. Někdy k tomu přispívá i určitý stres dětí z nového prostředí a nový režim. Navíc v předškolním věku mohou děti mít zvětšené tzv. nosní mandle, kde se může infekce udržovat. Zde je na místě konzultace na ORL. Každé nachlazení zodpovědně doléčit a děti nepřetěžovat. Důležité je mít dobrého pediatra, který vyloučí závažnější příčinu a neplýtvá antibiotiky. Antibiotika mají být použita skutečně jen v indikovaných případech. To je právě ukázka dobrého pediatra – antibiotika sice používá, ale cíleně a zodpovědně. Rozhodně si antibiotika pro své dítě nevynucujte, jen byste mu uškodili!