Z dua je samozřejmě viditelnější zpěvačka Markéta, se kterou jsme si před jejím nástupem na mateřskou dovolenou popovídali.
Je pro vás Praha nejlepším místem pro život?
Praha není vůbec špatným místem pro život, ale není podle mého ani zdaleka nejlepším. V rámci České republiky bych jinde bydlet nechtěla, ale co se týká Evropy, jsem vlastně pořád na vážkách, jestli se někam nepřestěhovat, protože metropole jako Londýn nebo Barcelona mi přijdou daleko zábavnější a například Amsterodam zase romantičtější.
Kde všude jste v Praze bydlela a jak se vám v místě líbilo?
Měla jsem to štěstí, že jsem většinu svého života prožila na Vinohradech. Je to krásná staromódní čtvrť a dodnes se tam vydávám na procházky, nebo posedět na nějakou zahrádku. Posledních sedm let žiji na rozhraní Vinohrad a Žižkova, kousek od Jiřího z Poděbrad, a tato čtvrť mi úplně vyhovuje. Mám minutku park se sportovním zařízením a Sokolem. Do parku chodím běhat a ráda nakupuji na farmářském trhu, který je čtyři dny v týdnu právě na Jiřího z Poděbrad. Navíc je tu v okolí také spousta kavárniček a bister, takže to tu žije. Do úplného centra města to mám pak 20 minut chůzí.
Které části metropole máte v oblibě?
Jednou za čas ráda navštívím Malou Stranu, která má podle mě největší kouzlo na podzim, kdy se městem nepotuluje už tolik turistů. A také jednou za čas zajedu na Letnou, kde žije hned několik mých přátel a považuji ji za takovou akční čtvrť pro mladé, kde vyrostlo během posledních pár let hned několik zajímavých míst k posezení. Také miluji procházky po náplavce, bez ní by pro mě byla Praha poloviční a zdaleka ne tak zábavná. A když se ještě navíc projedu na člunu po Vltavě, tak si vše užívám ještě z jiné perspektivy.
Často cestujete do zahraničí. Je z vašeho pohledu Praha něčím v rámci Evropy výjimečná?
Popravdě mi Praha nepřijde výjimečná. Má hezké starobylé centrum, ale podobně krásná místa není problém vidět i v jiných evropských městech. Výjimečná je možná bohužel snad nejvyšším počtem velmi ošklivých a nevkusných cedulí na fasádách krásných starých domů.
Co vás v Praze z hlediska běžného života nejvíce štve?
Nic mě zas tak neštve, možná jen systém parkovacích zón. Vadí mi, že jako Pražák popojedu pár bloků, kde už nesmím normálně zaparkovat a připadám si hned jak vetřelec. Přišlo by mi lepší zóny nějakým způsobem pro lidi žijící v Praze sjednotit, aby se mohli pohybovat ve svém městě pohodlněji a neřešit pořád nějaké lístečky a hledání místa.
Vystudovala jste několik škol, například publicistiku či sociální a masovou komunikaci. Jaký máte náhled na tuzemská média?
Na našem trhu najdete od všeho něco, tak jako všude. Já si ráda prolistuji například časopisy o módě, designu a o vaření. Noviny se, přiznávám, nečtu a tím pádem si žiji ve své veselé bublině, nezatěžkána všemi těmi negativními zprávami, kterými se to v nich jen hemží. Ale ani nevěnuji pozornost takzvaným „drbárnám“, protože svůj volný čas raději trávím jinak, než abych se zajímala o soukromí druhých lidí. Občas si ale ráda přečtu rozhovor s nějakým úspěšným a zajímavým člověkem, protože to je pro mě inspirující.
Jaká je vaše osobní zkušenost s novináři? Berete je jako nutné zlo, například kritiky, nebo jako partnery, kteří vám pomáhají s propagací turné či nových písniček?
Moje osobní zkušenost s novináři je pozitivní, ale samozřejmě každá mince má dvě strany. Myslím, že je na každém z nás, jestli se dokáže třeba u negativní kritiky pohoršit, nebo má pro něj smysl řešit ne úplně pravdivý článek. Stejně tak, jestli si to které médium připustí do svého života. Například hodnotící žánr jako je „kritika“ vůbec neřeším. Je mi úplně jedno, jaký má názor na to, co dělám já nebo i jiní umělci, jedna jediná osoba, která si říká „kritik“. Mnohem podstatnější je pro mě můj vlastní pocit a názor na to, co dělám já nebo ostatní. Spíše mě zajímají názory mého nejbližšího okolí. Jinak média slouží i k propagaci, takže po této stránce je pro nás, kteří děláme něco pro veřejnost, komunikace s novináři nepostradatelnou součástí života.
Projekt Verona vznikl před 14 lety. Očekávali jste tak dlouhou životnost?
Absolutně ne. Když mi bylo čerstvých 17 let a začala jsem zpívat ve Veroně, brala jsem to jako dobrou zkušenost a přivýdělek ke studiím. Dávala jsem tomu tak dva tři roky (úsměv).
Co nového Verona chystá?
Vzhledem k tomu, že je na cestě můj první potomek (pár dní po rozhovoru se Markétě narodil syn Max – poz. red.), tak se teď těžko odpovídá na plány do budoucna. Předpokládám, že v mém životě nastane velká změna, takže si netroufám vůbec říct, jak bude vypadat následující rok. Ráda bych s Petrem vydala nový singl a vyrazila si zazpívat na nějaké příjemné akce, ale jak to všechno bude, je teď opravdu ve hvězdách. Prioritou je pro mě stát se dobrou maminkou, která nic nezanedbává a bude svému dítěti nablízku.
Koncertujte nejen po Evropě, ale představili jste se i posluchačům v Číně. Co vás v asijské zemi nejvíce zaujalo?
Asi rozdílnost našich mentalit a jejich naprostá dochvilnost.
Když jedete na turné, jak se bráníte ponorkové nemoci?
Podle nálady, většinou si na cestách povídáme například o hudbě a našich plánech, nebo jen tak o životě. Někdy si zas každý pustíme něco do sluchátek, opravdu záleží na konkrétním rozpoložení.
Jak nejraději trávíte volný čas?
Hned několika způsoby. Když je času více, tak určitě cestováním a různými výlety jak do jiných zemí a měst, tak i do přírody. Také sportem nebo ráda relaxuji u vaření.
Mnoho čtenářů asi dumá – tvoříte s Peterem pár i mimo hudební branži?
Nikdy jsme pár netvořili ani netvoříme, máme každý své partnery. Jsme „pouze“ spolupracovníci, ze kterých se po všech těch společně strávených letech stali i dobří přátelé.
Jaké máte nejbližší cíle – jak pracovní, tak soukromé?
Jak už jsem se zmínila, stát se dobrou maminkou, žít život naplno, myslet pozitivně a neustále něco vytvářet.
Verona
Hudební projekt vznikl v roce 2002
Skupinu tvoří hudební producent a skladatel Peter Fider a zpěvačka Markéta Jakšlová Plecháčová
Za dobu své existence Verona získala několik ocenění a zlatých desek, např.: 2004-ČESKÝ SLAVÍK – skokan roku, 2011 IFPI TOP 100 no.1 „Hey Boy“, 2012 – nejúspěšnější píseň roku „Ztracená bloudím“ a další.
